©Thia Production - Články

ODKAZ

Wed, 28 Jul 2010 14:11:23 +0200

Blog byl zrušen v květnu minulého roku z osobních důvodů majitelky.

Slouží pouze jako náhled a připomínka starých časů...

Nový blog najdete na adrese www.otter.blog.cz.

S pozdravem

Gabriela.Š

aaaa

Sun, 07 Feb 2010 12:16:37 +0100

Přečtěte si pozorně tento článek....
Ano píši já, minulá autorka tohoto blogu, ta, která to tu zmrvila.

Ale udělala jsem to z vlastních důvodů a pořád na tom trvám...

Ale rozhodla jsem se, že pokud jste rádi četli mé články, navštivte již sedmiměsícový blog, který jsem také založila já......

Je úplně jiný a prosím nezmiňujte se tam o tomto blogu....

WWW.OTTER.BLOG.CZ

Někdy konec nastane

Tue, 12 May 2009 20:48:10 +0200

Nevím jak to napsat, ani nevím jestli to dobře zvládnu, ale stejně by to jednou nastalo.

Je mi to líto, už tolikrát jsem o tom psala, že to nastane, a dneska se to stane. Blog jednou musí skončit, a je jedno jestli se budu přemáhat sebe víc.
Řeknu to narovinu; BLOG KONČÍ! Špatná zpráva? Jestli ano, tak se moc omlouvám, ale já na tento blog už nemám čas, nebaví mně a nebudu se dále namáhat.

Díky blocích jsem narazila na spoustu super lidí, kteří píšou své deníky, fotí fotky, zajimají se o celebrity a z blogu se radují. Ale našli se i takoví, které nemám a neměla ráda. Ano vím, že toto patří k životu. A spoustu lidí si přálo, aby tento blog konečně přestal fungovat. A já na jejich potěšení skončil. Na jejich ano, ale skončila jsem z dočista jiného důvodu.
Málo času, škola ale i to, že tento blog by už moc dobře nefungoval. Přátelé blogu, ti které jsem obdivovala, přeji vám vše dobré ve svích blocích, doufám, že se vám dobře povede. A hlavně dlouho vydrží.

Mimochodem, nebudu dovolovat komentáře, nechci, aby to někdo komentoval, je to mé rohodnutí, a vaše připomínky nepotřebuji.

Sbohem.

Vylepšení pokoje; Definitivně! - 8. 5. 2009

Sat, 09 May 2009 11:33:02 +0200

Dnešní článek, se zase bude věnovat mé. Teda, né přímo. Chci ho věnovat mímu hnusnému veselému pokoji. Víte je moc veselý, oranžový a to prostě je to prostě divné. Potřeboval by oživit, já vím, je to divné viďte, oživit oranžovou?:D Ale u mne slovo oživit má více významů. Například oživit ranžovou a hnusný uklizený pokoj plakáty, poolepenými postelemi, kytarami, rádiem a..bordelem:D. Jo přesně takto bude náš pokoj vypadat po malé rekonstrukci. Bude přímo hudební ráj, s Markem(můj bratr) už si uschováváme všechny plakáty s dobrými zpěváky a skupinami. A dále, já už začla s výzdobou své postele. Včera jsem si vytiskla samí obrázky Zpěváku, maskotů skupin a svích fotek:). Prostě, bude to ráj, jinak, dále jsem se chtěla zmínit o svích super plánech pro příští rok, no konečně se mi splnil sen, budu chodit na kytaru do kroužku. Vlastně je to hudební škola. Dostanu kytaru Fender Stratocaster, černo-bílou a stoján. A ještě k tomu si chci koupit dva trsátka:). Jedno na kytaru, a s druhým mám trochu jiný plány:). Ale radši to ještě nebudu říkat:). No jinak, to je asi vše, nemám zrovna nejvíc času:)

Kapesní atlas ohrožených živočichů - 7. 5. 2009

Thu, 07 May 2009 14:25:35 +0200

Čtvrtek 14:06, konečně mi začinají tři dny volna. S volnem přichází i pár hodin nudy, a tak je můžu po dlouhé době zatlouct blogem. Kdy to bylo naposledy? Ano, myslím, že naposledy před týden jsem napsala článek o tom jak jedu na chatu s Kačou, a jak to bude bůh ví jak skvělé. Ano první den, a možná ještě ten výšlap na Javorový ano, ty dny jsem si užila; děkuju ti. Ale sestřenice? Ano bohužel ona tam druhý den byla. Nevšimala jsem si ji, a ona si nevšímala mě, nevadilo mi to, neřešila jsem to. Jenže když jsme dojeli domů, najednou se začalo hledat její "nádherné tričko z Francie! Ovšem, že ho nenašli a tak se to svedlo na mě, že já jsem se s ní nebavila, tak jsem jí ho schovala. Ovšem, že jsem se bránila, ale to jsem asi neměla dělat. Nakonec se to svedlo na Kaču, že ona to ukradla, protože je cizí. Nebylo to fér vůči mě. Proč by ho pro Krista kradla? Jenom kvůli toho že bylo z Francie? Víte co, ať si políbí víte co. Ovšem, že se nakonec našlo, v autě, ve kterém jela sestřenice! Jsem na ně naštvaná, a nepříjdu k babině ani k sestřenici dlouhou dobu! Když prý krade Kača, tak já jsem prostě s ní. Mě a Kače to nic s přátelstvím neudělalo, ale nesnáším ode dneška sestřenici a babinu. A hlavně babču, kvůli toho, že věřila jen jí, a hned měla podezření na mou kamrádku. A už jak tam byla Kača, se chovala divně. NESNÁŠÍM TĚ! A to bylo na posled.

Jinak, musím vám říct, že já to vůbec nestíhám. Na blog jsem neměla vůbec náladu, už tak jsem si ve škole řekla, že tu prostě musím něco přidat a oběhnou oblíbené stránky. Takhle to přece nejde. Vy, ti co jste věrní mému blogu, tak tu chodíte a já? Já u vás nejsem jednou za týden! Budu se vás snažit tento víkend obíhat. Ale nic neslibuju, za ten rok přece, už víte jaká jsem ne?:) Vím jen, že tady dozajista bude Nejistota a fotky z chaty.
A teď k dnešku. Proč se tento článek jsmenuje "Kapesní atlas ohrožených živočichů", půjčila jsem si dvě takovéto knížky. Jednu o hmyzu a druhou o savcích. Ty knížky jsou strašně hrubé, čučela jsem kolik se tam vleze živočichů. Jen další náznak lidské hrůzy. Možná si to ani neuvědomují, ale jak se staví domy, upravují plošiny atd. ničí prostředí třeba takového hmyzu, které bez toho nevydrží. Nebo třeba, že chytají hmyz, který je potravou toho druhého, a věděli jste, že parazit zemře daleko dřívě než vyhubí jiný hmyz? To asi nedávalo smysl že? :D, prostě lidi jsou ohledem na přírodu zrůdy. A můj názor nikdo nezmění!
Jinak, Kača dnes odjela na chatu, a tak jsem se ve škole nudila, ale to nevadí, vydržela jsem to. Na víkend mám dobře naplánovaný kalendář. Možná půjdu do kina, určitě se budu učit a v neděli pojedu nakupovat. Mamka mi totiž na léto(jedu do Říma a do Chorvatska) koupí skvělé černé žabky s červeným lemováním a supr rockoví brýle :P. Do těch brýlí jsem úplně zblázněná:). A možná si vyberu i nějaké plavky, chtěla bych nějaké tmavší barvy, třeba khaki a dvoudílné. No, mám prostě vlastní představu, tak mi držte palce, ať se splní:) A téď už du oběhnou všechny přátelé blogu. Možná večer naviděnou...

Jakože stanování - 30. 5. - 2. 5. 2009

Thu, 30 Apr 2009 20:02:01 +0200

Pauza nepauza, kašlu na ni. Tohle tady musím napsat, když je to pro mne tak potěšující zpráva. Zítra se mnou jede Kača, od těď jí na blogu říkám Day.Katharine, naše přezdívky byste nepochopili, no prostě, jede se mnou na chatu a tentokrát tam budeme i spát ve stanu. Tedy, jestli najde stan, tak mi to prosím všichni přejte:). Napíšu vám, co tam všechno budem kutit. Takže, to nejzajimavější je asi to, že si chceme udělat čarodejnici a upálit ju, víte dneska je přece rej čarodejnic či co. A ještě jedna super věcička, v sobotu si udělám výšlap na Javorový. Ti, co neví kde to je, tak je to vrchol v Beskydech. Já se úplně těším, protože jak jsme tam byli naposled, byla úplná sranda a vážně jsem se s ní nenudila. A nebojte, nějaké fota budou, chci to zdokumentovat.

Škola? Kašlu na ni, alespoň na víkend... Jako, já na tu našu učitelku ze zeměpisu nemám nervy, prej, "Bude to vidět na známkách", ale co? Vždyť já nic nedělám, abych se u ní zavděčila, tak si mám snad zalepit pusu a svázat k lavici? Aby měla jistotu. Ale fakt. Já na ňu fakt nemám nervy.

Tak, teď ohledně blogu.. Blog? Musím se přiznat, nechyběl mi, a myslím, že ani vám ne, moc komentářu jste nezanechali. Ale mě je to fuk, já na něj nemám chuť, a do něj mě nikdo nutit nebude!

A to už je vše, krátký a poněkud jiný článek, jen abyjste věděli!

Článek beze jména

Mon, 27 Apr 2009 20:12:04 +0200

PAUZA : 27. 4. 2009 - 1. 5. 2009

Neptejte se proč, neodpovím, mám toho moc.

Nejistota: možná příští týden

Fotky: Dávám si voraz, vůbec to tu nestíhám dávat.

KOKI: Opovaž se mi tu vyhledávat chyby :D

Nejistota - Kapitola sedmá

Sun, 26 Apr 2009 14:54:52 +0200

Močály

Klik C.Č.

Opatrně jsem se dotkla Eliota, byl bílý a studený jako led. Cítila jsem v něm jenom lehounké dýchání, vyčerpaný a zraněný se namáhal života. Opartně jsem ho zvedla a opřela o sedačku.

"Ale no ták, už ho nezachráníš, chtěl tě chránit, bídák jeden. Zaprodat duši kvůli tobě!". Ten hluboký chraplavý hlas jsem znala, jenže jsem nemohla přijít, komu patří. Poslouchala jsem ho, ale neodvážila jsem se podívat. Nemohla, nechtěla jsem vědět kdo to je a už vůbec jsem nechtěla myslet na to, že toho člověka znám. A v duchu jsem chabě doufala, že odejde. Jeho rty ale znovu promluvily. "Proč se bráníš osudu smrti, stejně jednou nadejde. ". "Hned to ale ještě nebude. " promluvila jsem a dále se věnovala Eliotovi.

"Zabiji tě teď a tvá rodina konečně vyhyne..." jeho ústa utichla a vyšel tichým krokem ke mě. "Ještě si to můžeš rozmyslit, zabiješ se, nebo tě zabiji já". Zvedla jsem se, ale neotočila dozadu a otevřela okno dokořán. Potom už nezbývala jiná možnost, musela jsem sebrat všechnu odvahu a otočit se. Výsledek byl ale jiný, než jsem očekávala. Byl to on, ten ze snu. Černý, bez života, bledá kůže a obličej zakryt šátkem. "Copak mě neznáš?"... Popravdě, připadalo mi, že ho poznávám. Ale kdo to byl, tak na toto přemýšlení nebyl čas. Věděla jsem, co udělá, vrhne se ke mě a bude mě chtít shodit z okna. Ale já jsem to měla promyšlené. Uhla jsem tehdy, co mě chtěl shodit z okna a chtěla mu kopnout vší silou do noh, jenže byly jako z paníře. Chytl mně za ruce a naklonil z okna, nakonec jsem tady byla poražena já. Tlačil mě k oknu víc a íc, až jsem pociťovala modřiny a odřeniny. Najednou ulevil a přepadnul na bok. Nehýbal se, a nepohnul ani s prsty. Otočila jsem se, protože ani v nejmenším jsem nevědla, kdo ho svalil. V té chvíli, co jsem pohlédla do jeho očí, spadl mi kámen ze srdce. zbitý Eliot se postavil na nohy praštil ko kusem dřeva. Oddechla jsem si a neodpustila jsem si silné objetí. "Ale co teď s ním uděláme?". Nemůžeme ho tu nechat, zabil by nás. "Navrhuji, vyhodit ho z okna". "Zbláznil ses?" "Né, za pět minut pojedeme kolem močálů, tam ho vyhodíme." S tímto nápadem už bych mohla souhlasit.
Asi za pár minut začali hnědé bahnité močály, vyhodili jsme jej do opravdu velkého.

Za dalších pět minut jsem vytáhla cestovní lékarníčku a ošetřila mu rány. "Kdo byl sakra tam ten chlap?"... Nechtěla jsem mu nic vysvětlovat, ale jeho doléhání zvítězilo. Řekla jsem mu o něm, o mém snu, a proč jedu do francie za tetičkou Margarett. Ale jeho pomoc jsem domítla, nikoli nechci aby se mu něco stalo, nebo se mu něco stalo. Zabiju toho pachatele a on o tom nemusí ani vědět.

Začalo hučení vlaku a zastavování na jedné vlakové zastávce kousek od močálů. V rozhlase se po celém vlaku ozvalo, že se tady odpočine a za tři hodiny pojedeme dále. Pro nás to nebralo úvahu, ten vrah tady může přijít se svými komplicemi. Museli jsme něco s Eliotem vymyslet, jenže ani jednoho nic nenapadlo.

MF - 23. 4. 2009 _ Před bílým plátnem

Sun, 26 Apr 2009 14:35:34 +0200

Upozornění: Fotky jsou udělány schválně rozmazány:).

Klikněte na článek

Hodina školy - 23. 4. 2009

Thu, 23 Apr 2009 18:57:58 +0200

Hodina školy, ano, tak jsem pojmenovala dnešní článek. Je tu z mnoha důvodů, které tady nechci vysvětlovat. A bohužel, musela jsem hodně zapracovat, abych přinutila svou lenost, abych se vůbec ozvala na mé vedlejší já, blog. Musím se přiznat ke své ostudě, že blog zanedbávám, ale z důležité povinosti. Bohužel je to škola. Ano tento týden jsem měla nahnáno, prvě z tohoto. Psali jsme již v pondělí tři-čtvrtěletní písemku z Češtiny/dostala jsem 2/ a zítra píšeme z Angličtiny, a protože jsem na to dočista levá, musím požádat o pomoc bratra, který je na to expert. Nejrači bych se na zítřejší školu úplně vypařila a vrátila bych se až ve 13:30, kdy naše škola končí. Jenže, jak říká filozof, je to naprosto nemožné. Písemku musím podstoupit buď zítra nebo někdy jindy. A vymlouvat se, to by bylo nespravedlivé vůči jiným.

Dále mne ale čeká perný pátek ze studenty základní školy. Zítra, 24. 4. 2009, bude tak zvané "Spaní ve škole!" a já jsem jedna z pěti, která byla z naší třídy vybrána. Vše co je potřebné mám a, teď trochu přeskočím, jsem opravdu ráda, že mě vybrali. Půjdu tam se s vími kamarády, z nichž nejdůležitější je asi Kača a Jana. Ale, jedinné co mnou prošlo za smutek, že Domča tam nepůjde, ale to očividně vím již dlouho, jen jsem se tu o tom nezmiňovala. Jinak také, poprvé jsem byla zmatená, proč bychom si měli na eko noc vzít toaletní papír. Až konečně dnes jsem si všechny záhady vyjasnila, budou tam soutěže a táborák, ke kterému budeme moct všichni usednout a opéct si párek. Ráno již se převlečeme a půjdeme domů. Vemu si fotoaparát, abych mohla fotnout vše co se kolem šustne, a potom dám fotografie na blog.

Ale, také jsem se vás chtěla zeptat, dnes jsem nafotila fotky s Janou, ty tu ovšem zítra odpoledne dám, a doufám, že je zkomentujete. Ale... ve středu jsem nafotila docela zajimavé fotky, a to vycvičené psi s psovody při akci, aneb Agility a poté Skládku v okolí Ostravy. A já se ptám, chtěli by jste tady přidat ty fotky, aby jste se mohly pokochat smradem? Jestli ano, přidala bych je asi v neděli či sobotu. Můžete odpovídat, a já jdu ještě vytisknout pár fotek do školy a oběhnout pár stránek:).

Námaha svědčí něco dobrého - 19. 4. 2009

Sun, 19 Apr 2009 13:12:51 +0200

Každá prácě je k něčemu, ať už k potěšení, či naučení se ke zdraví. A každý by měl ze sebe vydat to njelepší co umí. Taková jsou pravidla v dobré vuli. Stejně jak to je v nadpise tak se to tu snažím vysvětlit.

Abych řekla pravdu, ani nevím, proč tu něco takévho píši. Nevím k čemu to je, a nevím jak vám to pomůže. Ale přesto tu chci vydat něco, co potřebuje člověk pevné vůle. Veřit si... Ať už je to kdekoli.

No ale stejěn to tu nebudu říkat, nedivte se, že dneska přecházím s jednoho téma na druhé. Jsem dnes taková divná. Změna nálady. Ale myslím, že to znáte.

Tedy, už budu končit s článkem, tak ještě naposledy řeknu, co jsem tady přidala. Doplnila jsem svůj oficiální profil na rok 2009 od dne 19. 4. 2009, můžete si tam o mě přečíst pár informací.

A teď už konečně jsem řekla vše co jsem dnes řekla a teď už hurá dělat něco jiného:).

Ahoj, návštěvníci:).

Profil autorky blogu

Sun, 19 Apr 2009 12:53:31 +0200

Přezdívka: Gabriella, dříve také TrsátQo

Jméno: Gabriela

Narození: 25. 7. 1997

Znamení: lev

Oči: hnědé

Vlasy: podlouhlé hnědé s ofinou

Nejlepší kamarádka: Domisseek/BábovQa/

Zájmy: Focení, psaní příběhů a povídek, zvířata, hudba, Dějiny, Přírodopis, Čeština a kreslení

Blog mám od: 14. 4. 2008

Klik c.Č.

Oblíbené:

Barva: modrá, fialová(tmavě), červená, zelená, hnědá, černá, khaki, oranžová, žlutá

Číslo: 1, 7, 13

Jídlo: kotleta v alobalu, americké brambory, ovoce

Pití: džusy

Zvíře: kočkovité šelmy, vlci, medvědi, hlodavci, vodní živočichové a ptáci

Film: Řada nešťastných příhod, Hancock, Já, legenda, Já, robot, Hitch

Seriál: Přátelé, Comeback

Hudba: Nightwish, Green day, Linkin Park, U2, AC/DC, Bullet for my valentine, Iron Maden, Nirvana, 30 second to mars, Led Zeppelin, Red hot chillipeppers, Slipknot, Foo fighters, Clou, Cradle of firth, Evanescence, Sunrise Avenue a mnoho dalších

Květiny: Všechny:)

Š. předmět: Čj, Přírodopis/jak se to vezme/, dějepis

Blogy: Jsou v oblíbených stránkách

Neoblibené:

Barva: divná oranžová, růžová

Číslo: 5

Pití: poslední dobou se mi hnusí coca-coly

Jídlo: Kapr, špenát, houby a některé ryby

Zvíře: Snad žádné není škaredé

Film: Camp rock, Italské prázdniny

Seriál: H2O, špiónky Tottaly spies, ulice, ordinace v růžové zahradě a dlaší ty seriály

Hudba: Cascada, Enrique Inglesias, Demi Lovato, Jonas brothers, Lady gaga, Ashley Tisdale, Vanessa Hugens, Hilary Duff, Lindshay Lohan, čekoslovenská hip-hop a také další věci

Květiny: Snad žádné nejsou ošklivé

Š. Předmět: Zeměpis, Občanka a Rodinka

Ostatní:

Jak vznikla bývalá přezdívka a s ní i blog: No vlastně, přibližně před rokem, jsem měla strašnou chuť založit si blog, bohužel jsem nevěděla jakou adresu. A protože jsem chtěla být jako ostatní blogařky, chtěla jsem něco s Q. Nakonec mě napadlo TrsátQo. Blog jsem si založila někdy od pondělí- do středy. Nevím přesný den, ale článek jsem přidala až v pátek nebo v sobotu. A ten kdo navštěvuje můj blog od počátku, ví jaké hrozné to tu bylo.

Mé první blogy: No, úplně první blog jsem měla ve čtvrté třídě, s názvem..No myslím že něco s Vicky. Potom jsem si udělala další s podobným názvem, ale ten nedopad moc dobře. Adéla, která mě s blogem seznámila se prostě den ze dne přestala bavit. a protože já blbá jsem ji řekla heslo, změnila ho a napsala tam samé blbosti. Takže jsem si udělala další blog, který byl potom zrušen xD. No a potom konečně The sims, nemyslím life-sims2.blog.cz/kdo ví, pochopí/ měla jsem ještě jeden. Poprvé jsem ho chtěla na reklamy:). A potom už nastal www.life-sims2.blog.cz . Který mi vydržel skoro rok, asi když měl půl roku vznikl tento blog, tentokrát s doměnkou, že tento i prostě musí zůstat dlouhou dobu. A opravdu, od tohodle blogu se nehodlám odtrhnout:).

Designy: Myslím si stejně jako před rokem, že u mě a designu, není žádná sláva. Pamatuju si, jak jsem se to chtěla naučit, ajk jsem se snažila. Ale nikdy mim moch nešly takové ty originální. Vždycky jsem chtěla design od nějakého člověka, kterého jsem si vážila, od kterého se mi líbil blog a to byla pro mě pocta, chci říct, že jednou jsem jeden dostala od velmi známé blogařky sims:). A potom najednou, jsem kamarádům dělala designy a říkali, že se jim líbí, takže jsem byla spokojená. Nakonec při blogu trsatqo jsem skončila u jednoduchých designu:).

Já a focení: Focení, to je dlouhá záležitost, a tak nemohu říct, že jsem v tom dobrá. POkládám se spíš jako začátečník/amatér. Ale už jako malá jsem od taťky vypůjčovala fotoaparát a fotila různé blbosti. Bavilo mě to, ale nikdy né jako koníček. Od 5. třídy ve škole, jsem se o to začala zajimat. Měla jsem ale u sebe pouze foťák v mobilu a tak jsem toho moc nenanoftila. A konečně k letočnímu roku, 6-třídě, ode dne, kdy jsme si koupily foťák, fotím jako úplný maniák:). A snažím se zlepšovat.

"Tento blog je v současné době jedinný, kterému se věnuju nejvíc. Bohužel to už není jako v minulém roce, že jsem měla času habaděj a mohla jsem přidávat články každý den. Kvůli učení času ubívá, ale díky učení tady mám jak psát. Tomuto blogu zatím nesmýšlím konec, ale bohužel vím, že jednou nastat musí:)."

Felidae .... na pokraji vyhubení 17. 4. 2009

Fri, 17 Apr 2009 17:05:50 +0200

Je to jako sen, který stvořil svět. To co nikdo jiný by to neuměl. Ale bohužel, jako pokaždé do té nádhery bodají dýky lidé. Tentokrát nemluvím o žádné přírodě, ale o nádhernných zvířatech, které jsou obratné, rychlé, a nadané. Ano mluvím o Felidae, jinými slovy šelmy kočkovité. Nikdy jsem se nesvěřila tady na blog, ale já jsem velký milovník roztomilých kočkovitých tvářiček. Mluvím konkrétně o tygrech. Dívala jsem se na takoví dokument, co máme už nějakou dobu mezi zbírkou DVD. A dozvěděla jsem se o tygrech něco, co jsem vážně nevěla. Některé druhy jsou lidožrouti. A lidé to sváději na to, že pijí polo-slanou vodu. Ale nic není vědecky dokázáno. Zjistila jsem, že jsou to samotáři, naproti třeba lvům. Že se živí hlavně kopytníky. A je mi líto, že zrovna tygři jsou na pokraji vyhubení. Jen kvůli toho, že pytláci chcou prodávat kůže jako koberce a kožichy. Nebo také kupci, Ti dokázají prodat každou část těla. Ale nejhorší na tom je, že i lékaři! Ti si z toho dělají kostry na učení. A koupí je třeba od těch kupců. Nechápu, proč to ale dělají. Mají z toho peníze, ano vím, že je to pro peníze důležité, ale zabijet za to nevinné tvory a ještě k tomu tak krásné? To by udělal jenom nesnesitelný necita. Je mi jich strašně líto!

Proto jsem také udělala tento dess, který vypovídá o jejich kráse a vyvinutých smyslů. Tala jsem tam levharta. A trochu jsem přidala kontrastu. Aby vypovídala ta jejich....kočkovitost.

Mimochodem, na konec konce. Kdo nemá ád zířata, tak tento článek možná nepochopí..

S láskou k těmto zvířatům..

Nejistota - Kapitola šestá

Tue, 14 Apr 2009 17:06:01 +0200

Rudá krev

Klik C.Č.

"No tak, holka, vstávej, jinak nepřestoupíš na druhý vlak"
"Au, bolí mě hlava, co…co se stalo…" promluvila jsem do ticha a masírovala si přitom hlavu. " Asi omdlela a bouchla se do hlavy o kliku.", ten hlas jsem neznala, ale přesto jsem v něm něco cítila, radost, přátelství a starost.
"Kdo jsi?" … "Promiň, zapomněl jsem se představit, jsem Eliot, z Norské rodiny a cestuji do západní Francie. A ty?" … "Já jsem Alice." Usmála jsem se a chtěla odejít. "Počkej, nechceš si dát věci do mé kabinky?". Koneckonců, proč ne, aspoň mě ten parchant nenajde. "Tak jo, počkej, dojdu si pro své věci". Má bývalá kabinka je o šest dál. Vzala jsem si z ní své věci a šla k Eliotovi. Cestou jsem potkala mnoho lidí, bylo to až divné. Věci a kufry jsem si dala nahoru do úschovného boxu a baťůžek pod sedadlo. "Nemáš hlad?" Mile se mě zeptal a vytáhl z kapsy sušenky. "Dala bych si… Děkuji." … Byla jsem šťastná, konečně jsem měla společnost po dvou dnech.
Těch pár hodin uběhlo a přestupovali jsme v Berlíně do dalšího vlaku. "Tam ten chlápek s tebe nezpustí oči" pošeptal mi Eliot a ukázal směrem ke chlápkovi, co mě měl zneškodnit. Pošeptala jsem mu, ať mě počká ve vlaku, věděla jsem že mě bude sledovat ať tak jsem využila příležitosti.
Šla jsem na dámské opuštěné záchody. Vzala jsem klíč od záchodové kabinky a schovala se do ní, přes záchody jsem vylezla a schovala se do druhé kabinky, on mezitím vlezl do kabinky, kde jsem byla. Zavřela jsem ho a zamkla. Byl nervózní a řval na celé kolo. Ale já ho nechala. Vrátila jsem se. Nastoupila do vlaku a hledala naší kabinku. Nakonec jsem ji našla s radostí…
"ELIOTE!" Zařvala jsem a rychle k němu běžela a zavřela. Dala jsem si ho celého od krve na klín a hladila, nemohla jsem tomu uvěřit, co se mu stalo..
Najednou někdo otevřel a zavřel dveře. "Nech ho bejt, mu už nic nepomůže" promluvil tichý hluboký chraplavý hlas.

Děkuji ti.... - 11. 4. 2009

Sat, 11 Apr 2009 20:25:02 +0200

Každým dnem se vyptávám sama sebe, jsem taková jak se zdám? Nebo je to jen má iluze jaká být chci a jsem pořád stejná jako před rokem, na začátku blogu. Tehdy jsem byla malinká holčička, která nevěděla, co je hudba, city, přátelství a zájmy. Byla jsem jiná....horší. Byla jsem naprostý protiklad dnešku. Hudba byla pro mne cosi, zabití času. City, vzpomínám si, jak jsem si myslela, jak jím rozumím. Přátelství, snažila jsem se chovat jako ta nejlešpí kamarádka na celém světe, zájmy, to byla jen fantazie. Teď už mám svět jiný. Jsem starší, chytřejší a dalo by se říct, že i rozumější. A musím tady napsat jen přeci zmínku o mém bratrovi. Neznám nikoho lepšího v hudbě než je on. Rozumí tomu dvakrát tolik než kdokoli koho znám. A musím se za sebe stydět. Poslouchala jsem něco, co ani není hudba. On mi ukázal hudbu! Ukázal mi U2, Roxette, Linkin Park, Nighwish, Nirvana a další skvělé skupiny. Stahoval mi do mp4 hudbu a já ji z radosti poslouchala. Pochopila jsem co záleží v hudbě, jak má nádherný hudba zňít a začalo se mi hnusit techno skladby. Začala jsem mít své názory, začala jsem fotit a psát příběhy. A já mu vděčím za kus mně.

Ale také musím uznat, že za mnohé vděčím i blogu. Přes ten rok mě naučil mnohé. Naučila jsem se lípe psát a odělovat články na odstavce. Díky blogu jsem potkala mnoho skvělích internetových lidí. Naučila jsem se grafice, naučila jsem se dělat pozadí a různé věci. Díky jedné kámošce jsem se naučila dělat rozcestníky. Díky Luci/Air.Ball jsem se naučila jak dělat menu v profilu. Za všechno všem děkuji, můj blog už bude slavit rok. Přesně v úterý.. Ano už je to rok.

Za všechno......

Mám svoje sny, svůj život a svůj sen.... - 9. 4. 2009

Thu, 09 Apr 2009 08:36:22 +0200

Jsem zpět, po dlouhé době jsem zase převrátila náladu a napsala vám článek na blog. Ale vy se moc nezlobte, celý víkend jsem byla na chatě, v pondělí, úterý a středu nebyl žádný čas, a když už konečně začly prázdniny, moc se mi tady chodit nechce. Připadám si jako v kleci, a jednotlivé blogy jsou jako mříže které svírají můj blog. Ti lidé, kteří chtějí spřátelit a píšou mi všude, na blog, na email a někdy si zjistí i moje ICQ. A pořád nemůžou pochopit, že já nespřáteluji s nikým. Ale to též je i ve škole, už mám toiž dost děsnej keců od jedný holky a její ego zastánkyně. Nesnáším ten její pesimistýcký hlas a už vvůbec nechci, abych ji viděla každý den. Něco si pro sebe řeknu a ona mě hned sjede, že ví že jsem to říkala první a takové nesmysly. Prostě byla bych ráda, kdyby odešla na jinou školu a už bych o ní nikdy neslyšela ani neviděla.
Ale tohle jsem tu vůbec vkládat nechtěla, říkám jen, že tady možná dlouho nic nebude, protože chci chodit hlavně ven a žádné sedění u počítače. Myslím, že jsem tu řekla vše, co je musela. Jediné čím vám mohu zlepšit podívanou na blogu je další kapitola Nejistoty, i když nevím, v minulém dílu by pouze jeden komentář. Takže už vůbec nevím jestli vás můj blog baví.. Takže je to konečný konec, možná o výkendu, ahoj!.

MF - 3. 4. 2009 _ První jarní krásy

Fri, 03 Apr 2009 20:02:08 +0200

Můj cíl:

Možná vás zajímá, jaký mám cíl z focení, ale možná taky ne. Asi si každý z vás myslí, že chci fotit lidi, zvířata a portréty. Ale jestli jste si to doopravdy řekli, mýlíte se! Můj cíl je úplně jiný. Chci se specializovat na přírodní krásy, makro a živočichy. Žádné umělé prostěradla a tapety. Přírody má tolik krás, že to nikdy nikdo nenafotí vše, tak proč se do toho nepoložit taky. Chci být jako můj strejda, který fotí nádherný fotky, neznám člověka, který fotí líp. Asi si myslíte, proč to tady píšu že? Jen aby jste věděli, že tu bude víc přírody než umělých portrétů!.

Pár streidových fotek!

_{^{Fotky od strejdy jsou zakázené kopírovat, dávat ke článkům a na designy!}}

Nejistota - Kapitola pátá

Fri, 03 Apr 2009 19:33:24 +0200

Osud mám na dlani

Klik C.Č.

Možná že mám stejný osud, jak měl můj otec, možná mě nečeká nic jiného než smrt. Možná mám zemřít, asi je to souzeno. Život jako uprchlík nedovedu žít, chci být normální člověk. Co je moje rodina vůbec dlužna?
Nepříjemný pocit, když máte hlad. Měla bych si asi zajít do místní vlakové restaurace a také bych si měla změnit peníze na eura, protože už za chvíli vjedeme do Německa. První zastávka bude v Berlíně, vlakem Berlínluche pojedeme dvě hodiny. Na nádraží v Kutingu, pojedeme rovnou do Švýcarska.
Když si to tak projíždím, čeká mě ještě dlouhá cesta a zdaleka to není vše.
"Šéfe, nenašel jsem tu holku, co jste říkal…" uslyšela jsem známý hlas, ano to je přece ten chlápek, tajemný nastupující. "Je tu nějaká holka, Ashley, docela podobná té Alice…to je ona? A co s ní mám jako dělat? … Přinést vám jí, dobře." Co, co? On mě má přinést a on zabít. Hrdlo jsem měla vyschlé, hrudník se mi sevřel hrůzou a odhaduji, že jsem bílá jako stěna. Chtěla jsem utíkat, vyskočit, klidně i zabít, jen abych zdrhla ze spárů podvodníka, popravdě, byla jsem na dně. Opřela jsem se o zeď a upadla. Uslyšela jsem silnou ránu. Cítila jsem, jak mě někdo chytil a odtáhl. Nemohla jsem nic ale dělat, neměla jsem sílu se bránit. Budu se muset nechat unést a odvléct.

MF - 27. 3. 2009 _ Zasněná

Wed, 01 Apr 2009 19:01:00 +0200

Mé první snaživé fotky s člověkem! Berte ohledy!

O kterém životě se zrovna mluví? - 28. 3. 2009

Sat, 28 Mar 2009 18:27:12 +0100

Sedím na klávesnicí plné černých pojmenovaných tlačítek. Přemýšlím o minulosti, budocnosti ale i přítomnosti. Jen tak myslím na minulost, na mé blogy a na nich jejich zvraty. Většinu jsem zkončila, u žádného jsem nevydržela nanejvýš rok, a tak si myslím, že s tímto to bude stejné. Na toto já nemám pevnou vůli, že si řeknu "Vydržím" a opravdu vydržím i tři roky. Takováhle já bohužel nejsem a nikdy nebudu.

Jestli tento článek berete jako ukončení blogu, tak se mýlíte. Já zatím nemám mizernou náladu na skončení. Vůbec to nemám v ůmyslu dalším rokem. Jen jestli u toho názoru vydržím.

Myslím, že i vy jste měli někdy náladu ze vším praštit, unášet se zuřivosti a být bezstarostný. Jenže, možná pokušitelům zlomím srdce, tento život žít nedá. Kdyby jste nebyli zuřiví někdy, nedostali by jste ze sebe ten shromážděný vztek a vše by ve vás každou chvíli bouchlo. Kdežto kdyby jste byli bezstarotní, no vlastně, to ani nejde. Pokaždé se v člověku najdou starosti. A je už jedno jak hluboko v srdci jsou.

Ale to není téma dnešního článku. No asi se ptáte, tedy jestli dobře čtete mé články, jak dopadlo focení, viďte? No já vám musím uznat, že na poprvé focení s člověkem, to dopadlo dobře. No vážně, jsem zpokojená až až. A tak jsem vám tady dala malinkou nejostřejší fotečku:).

Přiblížte si ju:)